Cassiy třídy

Konečně druhák

7. května 2017 v 11:50 | Cassia
Historicko-literární studia se ukázala jako ten správný obor pro Cassiu, takže po úspěšně zakončeném prvním ročníku (nejhorší známka byla 1-) nastoupila do ročníku druhého.
Stále bydlí na bytě, zajelo se mnoho rituálů a celkově to funguje ke spokojenosti všech. Nicméně čím dál reálnější je fakt, že jedna spolubydlící bude odjíždět na Erasmus na Baleáry, takže přibude nový člen domácnosti. Cassiu to trochu... zneklidňuje, rozhodně to bude velká změna, ačkoli si s budoucí spolubydlící rozumí velmi dobře.
Skupina, se kterou se Cassia baví se rozšířila ještě o Lenku, i když s tou jde spíš o ty zdvořilostní řeči, protože Leni není nijak zvlášť výřečná. S B-Č a M se Cassia už tolik nevídá. A vlastně ani s A tolik ne. Naopak I často chodí na návštěvu ke Cassie na byt, koukají spolu na filmy a plánují vraždy postav ve své společné detektivní povídce.
Starost o domácnost je stále stejná, nicméně Cassia začala občas využívat k nakupování Globus a každý čtvrtek si dopřává pizzu.
Ve škole se zdá všechno v pořádku, nyní však Cassia na stoupila na praxi, která se zdá poněkud záludnější, než by Cassia čekala. Tak na ni myslete, ať všechno zvládne.
Prostředí na tomto oboru je stále stejně příjemné, nyní přibyl nový vyučující - ten samý, u kterého bude Cassia psát bakalářskou práci.
V menze je jídlo stále nic moc, ale především proto, že se tam Cassia dostává až kolem 13. hodiny, a to už je téměř vše vybráno.
Naposledy Cassia dočetla knížku Pride and Prejudice a momentálně se baví u Zaklínačky Loty.

Prvák znova!

27. března 2016 v 10:37 | Cassia
Cassia sice už jednou VŠ studovat začala, ale vzhledem k tomu, že neudělala hlavní zkoušku, protože mluvení před lidmi (a ještě k tomu v angličtině) jí nedělá dobře, a taky proto, že ji ta angličtina nebavila tak moc, jak si myslela (alespoň její studium), tak obor angličtiny pro odbornou praxi ukončila. Místo toho nastoupila na obor historicko-literární studia.

Pardubice zůstaly. Kolej se však vyměnila za byt, kde s Cassiou bydlí jedna kamarádka z předchozího oboru a dva spolužáci ze střední. Zatím dobrý. Vlakem už jezdí bez problémů, nezáleží zda je to osobák, rychlík (ten teda stále ještě neumí otvírat) či EC.

Na obor nastupovala s Bárou-Čokoládou (potkaly se až na přijímačkách) a byl to tedy mnohem příjemnější začátek. Postupně se její skupina lidí, s nimiž se baví, rozšířila ještě o Anet, Ingrid a Michala. Dali by se jmenovat i další, ale s nimi nepřichází do styku tak často. Nicméně je jí tam zatím takhle dobře. Dokonce tahle pětice (A, B-Č, M, I a C) vyráží do divadla, ale o tom až příště. :)

Bydlení na bytě ještě prohloubilo Cassiinu samostatnost. Už nemusí plánovat jen nákup potravin, ale i čisticích prostředků a dalších nezbytností pro chod domácnosti. A musí uklízet. Zatímco doma všechno zvládá mamka, na bytě jednou měsíčně spadá celý úklid pouze na ni.

Cassia momentálně nejvíce bojuje s předmětem PR - vztahy s veřejností. Tahle kreativita na povel jí prostě není blízká. A navíc to vyžaduje mluvit před lidmi. A hodně. Tak držte palce, ať se to zvládne. Jinak ji však předměty baví. Mnohem víc než angličtina.

Celý tento obor je mnohem komornější (a ne, počet studentů angličtiny byl jen o 5 lidí vyšší). Profesoři mají osobitější přístup, více se tam ctí duch katedry. Opravdu příjemné prostředí.

Menza se poněkud zhoršila, nebo si neumí Cassia vybrat jídlo. Od začátku akademického roku si však neřekla o žádném jídle: "Ty brďo, to bylo fakt dobrý!" Ale příliš to nevadí, na oběd se dostane tak jednou týdně, jinak žije především na bagetách, protože přes poledne má zásadně nejvíce hodin.

Cassia taky navštěvuje studentská čtení, která ji baví. A čtení má celkově ve svém životě o hodně víc. Ale baví jí to.

Opět prvák!

30. května 2015 v 10:51 | Cassia
Po čtyřech měsících volna, které však neskutečně rychle utekly a při nichž Cassia nestihla ani půlku toho, co si plánovala, se opět vydala Cassia do školy. Tentokrát o 60 kilometrů dále do univerzitního města Pardubice. Trasu nejprve natrénovala s tátou, když se jela ubytovat na kolej, posléze začala vlakem jezdit sama, což bylo pro ni zpočátku vážně stresující.

Hned během prvního týdnu se viděla s Věrou, potkala i všechny ostatní lidi ze střední. (Zvláštní je, že v pozdějších týdnech už se takhle nepotkali.) Seznámila se i s novými lidmi, především Dai a Barb, za které je vážně moc vděčná.

Šla si poprvé sednout do hospody, naučila se žít od rodičů na koleji, osamostatnila se. Už to není mamka, kdo plánuje nákupy, už musí sama. Rozhodně jí to prospělo.

Ve škole samotné to už ovšem bylo horší. Předmět jazyková cvičení je mor, protože Cassia je obzvláště stydlivá a plachá, proto je pro ni mluvení (a navíc v cizím jazyku) opravdu náročné na psychiku. Prala se s tímto předmětem jak mohla, bitvu však nevyhrála. Čeká ji tedy v příštím roce znovu.

Jinak ji předměty baví, především literatura, protože profesor, který ji učí, je vážně úžasný. A navíc jako jediný má alespoň snahu poznat lidi ve třídě, má osobitější přístup, vtipkuje, pamatuje si toho hodně o lidech a tak.

Pochválit Cassia musí i menzu, které se zpočátku bála, avšak naprosto zbytečně. Oproti střední vaří tedy mnohem lépe, i když nutno podotknout, že v tom hraje asi velkou roli i cena (na SŠ za oběd sestávající z polévky, druhého jídla, pití a zákusku/kompotu platila 26 Kč; tady za druhé jídlo platí 35-45 Kč, za minutky 55 Kč).

Zkrátka a dobře - Cassie se na univerzitě moc líbí!

4. ročník

25. ledna 2015 v 12:27 | Cassia
V tomto ročníku byla hlavním tématem maturita. Už na prvních hodinách všech předmětů jsme o ní slyšeli, stala se tématem přestávek i hovorů doma. Už v září si někteří kupovali otázky od bývalých studentů, ale jinak byl klid. Celý ten první půl rok utekl hrozně rychle. Až v tom druhém začalo jít do tuhého. Chtěli po nás znalost maturitních otázek a k tomu si profesoři usmysleli, že s námi musí stihnout to, na co za předchozí čtyři roky nebyl čas. Nastal shon a zmatek. Maturita se blížila stále více až nakonec byla tu.
Nejprve přišla na řadu praktická zkouška. Nechtěla jsem daně, za nic na světě. Věra by je měla ráda. Samozřejmě jsem si je vytáhla a Věra ne. Profesoři byli milí, se vším rádi poradili (samozřejmě v rámci možností), a tak nebylo divu, že jsme to všichni zvládli.
Jako další tu náhle byly písemné zkoušky, jen týden po praktické. Začínali jsme angličtinou, písemnou prací. Té jsem se bála a nebylo divu - dopisovala jsem v posledních vteřinách časového limitu. Přesto jsem dosáhla solidního výsledku, kratší práce byla ohodnocena plným počtem bodů. Další byl didaktický test z aj, zde jsem měla obavy z poslechu, ale nakonec to bylo bez problémů. Český jazyk - didaktický test - byl vážně lehký. Měla jsem ho úplně bez chyby a to jsem netipovala, prostě jsem to věděla. No, slohovka byla horší, minimum bylo mám dojem 300 slov a já jsem měla skoro 600, skončilo to tím, že jsem část přeškrtala, což vyústilo v strhnutí několika bodů za koherenci (soudržnost) textu. Nicméně jsem to dala.
A pak, kde se vzala tu se vzala, ústní zkouška byla tu. Každou otázku jsem si stihla přečíst jednou, ale měla jsem maximální štěstí při tahání (i když se to zpočátku nezdálo).
Sumasumárum - odmaturovala jsem se samýma jedničkama a jelo se dál. Maturitu (všechny části) jsme zvládli všichni. Kromě Terky, která se kvůli matice nedostala k řádnému termínu, ale v září vše taky zvládla.

Dalším tématam, které probíhalo celým maturitním ročníkem, byla vysoká škola. Jezdili jsme po dnech otevřených dveří, diskutovali jsme mezi sebou a nakonec jsme se všichni někam vydali. Tak snad to bude šťastná destinace!

No a nesmím zapomenou ani na zábavu.
První byl stužkovací večírek, který proběhl ještě v září, vzhledem k tomu, že náš spolužák měl naplánovanou operaci. Pronajali jsme si na celý víkend vilu a bylo to skvělý. Neskutečná atmosféra, pohoda, zábava. Grilovalo se, tančilo se, blblo se.
Maturitní ples, nácvik nástupu a další kraviny se řešil dlouho. Byla kolem toho spousta hádek, nejen mezi námi, ale i mezi profesory a mezi námi a jinou třídou. Mně nakonec vše zkazilo podělané zavazování šatů a prostě jsem si to neužila.
O to víc jsem si ale užila pak ples druhé třídy, kde jsem byla s několika spolužáky.
No a pomaturiťák? První večer tam byl s námi spolážák, co k nám propadl, a jeho kamarádi a nebylo to ono. Přijeli ještě další "vetřelci" a většina jsme z nich byli otrávení. Díky nim jsme vstávali v pět (teda my s Králicí), pak odjeli a bylo to lepší. "Sportovali jsme" a tak. Ale tak dalo se. Akorát mi chyběla Věra.

3. ročník

29. července 2014 v 20:26 | Cassia
3. ročník
Hned zpočátku školního roku do nás začali učitelé hustit věci k ročníkovým pracím, přičemž v organizaci byl dost zmatek (termíny, kdo to řídí atp.). Nakonec jsme všichni nějaké téma si vybrali a hned bylo o starost míň.
Již někdy v této době začaly problémy s docházkou do školy u jednoho studenta, většinou kvůli "úředním jednáním", případně zdravotním vyšetřením. Tato aféra vyvrcholila absencí celý prosinec, kterou před vánočními prázdninami jeho matka omluvila. Měl nastoupit po novém roce. Nenastoupil. Přestoupil na soukromou střední školu o 70km dál. A i když neměl ukončený třetí ročník (ani pololetí), byl přijat taktéž do třetího ročníku. Peníze zařídí vše...
Celým tímto rokem probíhalo téma autoškoly a slavení osmnáctých narozenin.
Proběhla také změna profesora na zeměpis, s tímto "novým" jsme vyrazili do pražské botanické zahrady. Při této exkurzi jsme mu omylem ujeli. Ale vážně omylem! :D

Dřív, než to kdokoliv z nás čekal, se přiblížily obhajovy ročníkových prací. Byli jsme rozděleni do dvou dnů, navzájem si lidé byli oporou. Společné stresy, společná těšení. Nakonec (přes obrovitá strašení) jsme všichni uspěli za 1, nejhůře za 2. Prostě super třída. :)

2. ročník

1. ledna 2013 v 19:43 | Cassia
2. ročník. Už jsme ve škole nebyli ti nejmladší, ti na které si každý dovolil. Už ne. Hned první den, však nastal šok. Nebylo nás jen 15, ale najednu se kde se vzala tu se vzala objevila Zdenča. Ptala se kluků sedících v první lavici, jestli jsme EL2 a přitom se málem zabila o práh. Na její tváři se objevila radost, když mě spatřila. Neměla jsem ani čas se jí zeptat, co tu dělá,když vrazila do třídy Raduš a začala hartusit, proč jí sedím na místě. "Protože jsme se tak s Věrou dohodly." Přesunula jsem se ale (jakožto moudřejší :D) zpátky do první lavice u okna. Zdenina si přisedla, přestože jsem jí varovalla, že tam bude sedět Věruše. Ta za chvíli spolu se zbytkem lidstva dorazila. Někdo se objímal, někdo se bavil, já jsem však měla plnou hlavu jen Zdenči a jejího nečekaného příchodu. Věra si samozřejmě stěžovala na místo a přesunula se až do čtvrté lavice za holky. Šla jsem za ní. Nakonec nás stejně třídní přesadil o lavici dopředu,takže nebylo jasné, kam se posadí Míša s Katuš, to se však neřešilo, vždyť přijdou až v pondělí!

Přibylo pár nových předmětů, několik nových profesorů. Přibylo i učení. Přesto to byl senzační rok. (Taky proto, že jedna nejmenovaná osoba si udělala "menší" měsíční výlet).

1. ročník

19. února 2012 v 19:02 | Cassia
Jak bych charakterizovala toto období mého života? Jako ZMĚNU. První změna byla v tom, že jsem musela přežít tři dny bez rodičů v téměř naprostý divočině (oficiálně se to nazývalo adaptační kurz) s úplně cizíma lidma. Ten první večer jsem psychicky nezvládla a našim do telefonu předvedla parádní hysterickou scénu. V chatce bylo 5°C, jen postel bez peřiny, bez polštáře. Na záchodech netekla voda. Sprchy nebyly. Jídlo nebylo poživatelné. Nikdo mi nebyl příliš sympatický. Sumasumárum - katastrofa.
Po příchodu do školy, byl šok ještě větší. Lidi, jak jsem je na adapťáku poznala, se chovali ve školním prostředí úplně jinak. Nikdo se se mnou příliš nebavil, všichni se znali ze základky.
Ke všemu profesoři byli (a teď jsou ještě víc) nároční, což pro mě, člověka, který se celou základku na učebnici ani nepodíval a přitom měl samý jedničky, byl docela šok. Hlavně to, že najednou to samý jedničky nebyly. Když jsem dostala první trojku, tak jsem z toho byla fakt špatná.
Hodně jsem se skamarádila s děvčaty z OA a zjistila, že to teda nějak půjde. A ono to jde ;)

9. třída

20. ledna 2012 v 19:39 | Beltrix
9. třída. Konec jedné etapy mého života. Co se mi vybaví? Nenávist k Mínice, posléze k Monishce a i k Biebřici. Tělocvik s nima? No to bylo něco. Přistoupila Verča, ale s Hraboškou nebyly takový kamarádky jako v buse. Přišla Pendushka. Poděs. Na poslední měsíc přišla Míša. Asi kolem pololetí nastoupila Lucinqa. A co z toho vzniklo? Smrtlená kombinace. Vybaví se mi výtvrka. Hrnek a Martin a jejich kecy k mé postavě. Nenávist a usmíření s Monishkou. Focení. Procházka místo těláku s učitekou na výtvarku a anglinu. Nácvik šerpování. Dohádování o tričkách a šerpách. Výlet do Chřenovic ♥. Poslední den. Loučení se všemi. Rozlučka... Oslava patnáctých narozenin. Událo se toho moc.
Odesílání přihlášek na střední školu. Výběr střední školy. Dny otevřených dveří na školách. Odevzdání zápisového lístku. Odhalení záhady otevírání dveří ve škole. Zapamtování si čísla kanceláře. Burza škol. Burza učebnic. Úvodní třídní schůzka.
Cvičná evakuace školy. Monishka zachraňovala Biebera. Pak mi psala, jak ho nenávidí.
Usmíření s Ilonkou ♥

8. třída

3. prosince 2011 v 17:27 | Cassia
To je ta třída, pod kterou si vybavím jedno: přírodopis s naší třídní. Měli jsme ji od 6 do 9, ale vybaví se mi hlavně v osmičce. Jediný, co vím, že jsme probírali, bylo lidský tělo a náš kámoš Ferda :D
Zároveň jsme dostali na výtvarku naší angličtinářku a to byla teprv zábava!
Zároveň odešla Zuzka. Prý kvůli zrušení výsad, které měla. V nové škole si příliš nepolepšila. Do školy a ze školy ji vozí rodiče, hned jak skončí škola. A doma? Učit se, učit se, učit se. Dvojka či jina "špatná" známka? Neexistuje! Kamarádění s ostatními dětmi? Ne! Volný čas bez učení? Co to je? Tomu se říká život dítěte učitelů, kteří považují vzdělání za nejdůležitější věc na světě.
Místo Zuzky jsme se dočkali dvou nových žáků. Pepy a Tomáše. Co k nim říct? Jeden je věčný smíšek, snad neexistuje nikdo, kdo by ho neměl rád. A druhý? Téměř každý ho nesnáší, a přesto je mu to jedno. Jsou fajn. Oba. Jeden má jenom otce. Druhého se otec víceméně zřekl, když si pořídil dítě. Kdo se má líp? Těžko říct.
Na začátku října přišla Káťa. Byla jsem ráda, konečně jsem nemusela sedět sama. Káťa je hrozně fajn holčina. Teď už se s ní nevídám. Možná by mě pozdravila a nebo taky ne. Nevím a upřímně? Je mi to vcelku fuk.
Začala nám chemie. Učitelka vcelku dobrá, v písemkách dost teorie. V dubnu odešla do důchodu, hlídat vnučku a přišla nová němčinářka. Nastaly menší změny a my jsme dostali naši třídní i na chemii. Spoousta vzorečků a teorie? Téměř žádná. Pokusy? Co to je! Zlatá předchozí učitelka.

7. třída

9. října 2011 v 18:01 | Cassia
Na konci šestky přišla Týna. Na začátku sedmičky Domča. Odešla ze Žižkárny kvůli šikaně. U nás to ale nebylo o moc lepší. Mínika je chytrá holka, nebojí se říct svůj názor a to ostaním asi vadí. Závidí jí? Možná. Každopádně v její kůži bych být nechtěla. Třídní neví, co s tím má dělat. Několikrát se mě ptala na názor. Těžko říct. Když se do toho začne míchat, bude to ještě horší. Nechat to být? Ale co když to zajde dál než jen do slovních urážek a pomlouvání? Podobný případ se řešil i s Tomášem. Ten to ale prožíval víc než Mína. Kolikrát odmítal vylézt z auta před školou. Sama vím, jak je to nepříjemné a to to u mě trvalo vždy jen pár dní. Nevím, kde berou tu sílu, zvládat to dál. Kde berou sílu, přestože nechtějí, jít do školy. Odmítají to, ale nakonec se stejně zvednou a jdou. Vědí, co je tam čeká, a přesto jdou. To jsou mí hrdinové.

6. třída

31. srpna 2011 v 10:50 | Cassia
6. třída... to byl zlom. Přechod z prvního stupně na druhý. Nová třídní. Noví učitelé. Střídání učitelů na každý předmět. Stěhování se z učebny do učebny. Vždycky se našel někdo, kdo řekl, že jsme v nějaké učebně, tak jsem šli za ním, abychom zjistili, že jsme na druhé straně školy. Na literku jsme nosili čítanky z kabinetu... vždycky na to služba zapomněla. Zuzce se zvýšily výhody. Přišli noví lidé.

5. třída

8. srpna 2011 v 14:46 | Cassia
To byla hudebka a výtvarka s o rok mladšíma děckama. Taky si Cassia vzpomíná na poučování naší třídní o tom, jak to chodí na druhém stupni, hlavně o čítankách. Taky jsme se dozvěděli, koho budeme mít za třídního. Naší učitelku na přírodovědu a vlastivědu. Nikdy jsem ji neměla moc ráda a asi ani ona mě. Vzpomínám si na to, jak se nám ve třídě objevila plíseň a my se učili v hudebně. Taky se pamatuju na Jardu, který nám při sundávání záclon na konci roku zdevastoval třídu štaflema :-D V tomto roce jsem taky chodila na Zdravotku. Vyhráli jsme první místo na okrese a čtvrtý na kraji, protože nám tam dali to, co tam být nemělo. Na okrese jsme tak dlouho ukazovali rukavice, až jsme si je při ošetřování zapomněli nasadit. ;)

4. třída

11. července 2011 v 20:09 | Cassia
4. třída? To jsme měli hudebku s páťákama, pamatuju si na hodnou paní učitelku, kterou jsme měli na vlastivědu a přírodovědu. Také se vrátila naše původní třídní, ale dostala ji jiná třída a ta hodná paní učitelka nakonec za ni třídnictví musela převzít. Také k nám přišla nová holka a kluk, z nedaleké základky, pak přišel ještě jeden podivín... ale to je na delší vyprávění...

3. třída

30. června 2011 v 20:21 | Cassia
3. třída byla tak trošku zlom. Nastalo nám odpolední vyučování, což bylo docela nepříjemné. Vždycky o polední pauze jsme byli ve družině a pak nás paní družinářky posílaly do školy. Také se nám změnila třídní, měli jsme jí moc rádi ;)

2. třída

12. června 2011 v 10:55 | Cassia
Co si pamatuje Cassia z 2. třídy?
Pár dní u nás byl jeden kluk, brýlatý, který měl staršího bráchu, který k nám také chodil, myslím, že se stěhovali. Paní učitelka nám říkala, aby jsme se mu neposmívali. My jsme se učili násobit a dělit, on uměl počítat do stovky, což jsme se učili až ve druhém pololetí.
Také si pamatuju, že pak jsme měli za třídní naší družinářku, protože naše paní učitelka potratila. Vím, že jsem s našima byla na třídní schůzce. O tělocviku jsme chodili do družiny, to bylo fajn.
O prázdninách před tímto školním rokem, jsme dostali seznam toho, co budem potřebovat, to mě bavilo, nakupovat věci podle seznamu a pak to odškrtávat.
A to je asi všechno, tenhle rok nebyl až tak moc zvláštní.

1. třída

14. května 2011 v 21:07 | Cassia
Co si pamatuje Cassia z 1. třídy? Pamatuje si první školní den- nejdřív sundávali magnetky z obrázky a kreslili kapičky, Cassia ji nakreslila obráceně, ale i přesto byla pochválena. Pak jsme měli opakovat pohyby po paní učitelce, vždycky ta část, na kterou se dívala. Cassia byla zmatená, netušila, jestli se dívá i na ní a co má tedy dělat.
Vzpomíná si na procházení tříd. Byla ve velké třídě, plné obrovských lavic a cizích dětí. Viděla Standu s Petrem a přemýšlela, jestli se k nim může přihlásit.
Vzpomíná, jak mamka vždycky zaúkolovala Anču, aby ji převedla přes silnici a ona se ji pak snažila doběhnout i cestou do školy.
Vzpomíná na Martinku, které se ze začátku bála a odpovídala zásadně jednoslabičně.
Vzpomíná na Andrejku a Vlastičku, na sluňátkové šaty a vše s nimi spojené.
Vzpomíná na puntíkovaný ubrousek na svačinu.
Vzpomíná na dny ve družině se spolužáky.

Školka

27. února 2011 v 12:50 | Cassia
Cassia má na školku spoustu vzpomínek, možná útržkovitých, ale má. Pamatuje si na spoustu lidí, spoustu lidí se kolem ní objevuje, i když si třeba nepamatují, že s ní chodili do školky. A ti, kteří si pamatují, tak jim je to fuk.

Cassia si pamatuje Míšu, Denču, Jitku, Janu, Martínku, Ivanu, Terku a Lidku, Verču, Káťu, Aničku, Tomáše, Aleše, Alici, Báru, Ilču, Katku, Jirku, Jindru a možná i další, které si teď nevybavím.

Cassia měla ve školce i maškarní ples, byla za kočičku ;)

Cassiyny vzpomínky: malování a mytí kočičky, tiskátka z brambor, kontrolování na záchodech s Ančou, starání se o Káťu- hlavně Ivana, druhá herna, jití pro čaj, šatna, paní ředitelka Jitka, paní učitelka Dana, paní učitelka Hálová, paní učitelka Bohunka, Itálie, plavání, Barunčina horečka a chůze, vánoční trh, besídka a mnoho dalšího ;)

Ale vzpomínám ráda a s láskou ♥
 
 

Reklama